Očkování: mýty versus realita II

Očkování: mýty versus realita II

Obsah

Rád bych jménem Asociace inovativního farmaceutického průmyslu reagoval na rozhovor s MUDr. Ludmilou Elekovou „Očkování může i zabít, varuje lékařka“, jež byl publikován na serveru Prozeny.cz. V poměrně krátké době jde již o druhý rozhovor se stejnou respondentkou.

Opakovány jsou vědecky nepodložené, nerozumné, a řekl bych až pomýlené argumenty, vůči kterým se v posledních dnech již jednou ohradila nejen odborná veřejnost, ale také mnozí čtenáři. Jejich argumenty jsou však opět přehlíženy. Téma je znovu zpracováno nekriticky, jednostranně. Začínám nabývat dojmu, že cílem rozhovoru je pouze senzacechtivost média a nikoliv poctivá novinařina, kterou bych na serveru Prozeny.cz očekával.

Pojďme se vrátit do roviny vědecky podložených argumentů. Začněme komunikovat korektně. Nelze přeci stále zapomínat na to, že to bylo právě očkování, díky němuž se podařilo mnohá závažná onemocnění téměř vymýtit (např. tetanus, záškrt nebo dětskou obrnu). Nelze donekonečna podceňovat prevenci. Nelze riskovat zdraví a domnívat se, že se nám nic nemůže stát. Bohužel může. Před některými chorobami nás dnes chrání především vysoká proočkovanost v celé naší společnosti. Pokud by klesla, bylo by nutné počítat s tím, že se tyto nemoci mohou opět začít objevovat, jako v případě Velké Británie (viz níže).[1],[2]

Z tvrzení paní doktorky považuji za důležité vyjádřit se alespoň k několika dezinformacím, které patří do kategorie klasických mýtů o očkování.

Mýtus první: Vakcíny obsahují nebezpečný hliník

Ano, vakcíny obsahují hliník. Stejně jako voda, vzduch, mateřské mléko nebo například dětské příkrmy. Hliník je totiž všude kolem nás. Na základě výzkumů byla stanovena hranice, která určuje minimální obsah hliníku bezpečný pro lidský organismus (2 mg/kg hmotnosti na den). Dostupné farmakokinetické modely ukazují, že příspěvek hliníku z vakcín nikdy, a to ani zdaleka, této minimální hranice nedosahuje.[3]

Pro lepší ilustraci se podívejme na dětské očkování v současném vakcinačním kalendáři. V průběhu prvních šesti měsíců života obdrží děti přibližně 2,8 – 4 mg hliníku z vakcín. Ve stejném období přijmou na 10 mg z mateřského mléka a ještě mnohem více z umělé výživy.[4] I když je příjem hliníku z mateřského mléka nebo výživy vyšší než u vakcín, stále se pohybuje pod hladinou stanovené hranice. Domnívá se snad paní doktorka, že mateřské mléko je nebezpečné pro zdraví dětí?

Mýtus druhý: Kolektivní imunita je mýtus

Vyvrátit tento mýtus je poměrně snadné – stačí vzpomenout na Velkou Británii. V letech 2003 – 2004 zde došlo k poklesu proočkovanosti dětí proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Světová zdravotnická organizace (World Health Organization) doporučuje proočkovanost ve výši 95 %, ve sledovaném období dosahovala ve Velké Británii pouze 80 %.[5] Během 2 – 3 let se tak opět začaly množit případy spalniček. Jen v roce 2006 bylo nahlášeno nejen 446 případů onemocnění, ale také 14 úmrtí dětí. Dětí, které zemřely na komplikace související se spalničkami.[6] Ani dnes není situace ideální – v roce 2012 bylo detekováno 2016 případů spalniček[7],[8]. Situace vygradovala v květnu letošního roku, kdy ve Walesu propukla spalničková epidemie[9], kterou zažehnalo až masové očkování.[10] Příčinou byla právě nízká proočkovanost, tj. slabá kolektivní imunita.

A důvod poklesu proočkovanosti? Prozaický: podvržená studie[11] o souvislosti mezi očkování a autismem. Studie byla po třech letech vyšetřování britskou lékařskou komorou (General Medical Council) označena za podvrh[12]. Její autor, Andrew Wakefield, byl usvědčen nejen z falzifikace, ale také zneužití mentálně postižených dětí. Následně byl vyškrtnut z registru lékařů a byla mu odejmuta lékařská licence.[13],[14],[15]

Mýtus třetí: Očkování není pro děti bezpečné

Dětské vakcíny, obdobně jako všechny nové léky, procházejí velmi přísným preklinickým a klinickým hodnocením.[16] Před tím, než se vakcína dostane na trh a tedy k pacientům, absolvuje čtyři fáze testování. Během nich je její bezpečnost, kvalita i dávkování ověřena na stovkách a mnohdy až tisících dobrovolníků. Vakcíny určené pro děti jsou nejprve podávány dospělým. Celý proces probíhá v souladu s mezinárodně platnými pravidly Správné klinické praxe[17], pod kontrolou odborníků a lékařů. Všechna zjištění jsou pečlivě monitorována a zaznamenávána. Samotná registrace vakcíny před příchodem na trh je dále posuzována nezávislými regulačními autoritami. V USA se jedná o Úřad pro kontrolu léků a potravin (Food and Drug Administration, FDA)[18], na evropském kontinentu o Evropskou lékovou agenturu (European Medicines Agency, EMA)[19]. V České republice je registračním orgánem Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL).

Vakcíny samozřejmě mohou, stejně jako ostatní léky, mít vedlejší účinky (například mírná bolest, zvýšená teplota, zarudnutí v místě vpichu). Ty jsou přesně popsány v příbalovém letáku každého přípravku. Jejich výskyt hlásí ošetřující lékaři SÚKL, který data eviduje. Z dlouhodobého sledování vyplývá, že tyto reakce jsou u vakcín velmi vzácné[20], byť máme z médií občas pocit zcela opačný.

Mýtus čtvrtý: Očkování proti rakovině děložního čípku má závažné nežádoucí účinky

Je opravdu s podivem, že očkování proti rakovině děložnímu čípku, které opakovaně doporučují zdravotnické organizace po celém světě včetně Světové zdravotnické organizace (WHO)[21], amerického Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC)[22], Health Canada[23] nebo Evropské lékové agentury (EMA), je paní doktorkou znevažováno.

Rakovina děložního čípku je po rakovině prsu druhým nejrozšířenějším onkologickým onemocněním u žen v České republice. Každoročně je diagnostikováno na 1 000 žen a dalších 400 nemoci podlehne. Jinými slovy: každých 20 hodin zemře jedna žena na onemocnění, kterému dnes už umíme předcházet.

Sledování bezpečnosti očkování proti HPV onemocněním probíhá již 12 let, je zajišťováno mj. nezávislými státními úřady jako jsou Evropská léková agentura (pro země EU), Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (USA) a dalšími. Sledování opakovaně dokazuje bezpečnost vakcín, což v červnu 2013 potvrdila i Světová poradní komise pro bezpečnost vakcín Světové zdravotnické organizace.[24] K dnešnímu datu bylo na celém světě použito přes 200 miliónů očkovacích dávek (součet použitých dávek kvadrivalentní a bivalentní vakcíny), případné závažné nežádoucí účinky by se již musely projevit.

Účinnost vakcín rovněž potvrzují data řady státních agentur, například Evropského centra pro kontrolu a prevenci nemocí[25] a amerického Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí[26]. Jen ve Spojených státech se od roku 2006 podařilo snížit počet nákaz HPV u dívek a mladých žen o více než polovinu.[27] Jedna z očkovacích vakcín byla, nejen na základě těchto informací, zařazena americkou stanicí CNN mezi 10 nejvýznamnějších medicínských objevů. Stojí tak po boku nových léků proti HIV/AIDS, cílené léčby rakoviny nebo pokroků při výzkumu kmenových buněk.[28]

Mgr. Jakub Dvořáček
Výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu



[1] Government Statistical Service. NHS Immunisation Statistics, England: 2004-05. Health and Social Care Information Centre, 2005.

[2] BBC News website. First measles death for 14 years. Available at: http://news.bbc.co.uk/1/hi/england/4871728.stm

[3] Mitkus RJ et al. Updated aluminum pharmacokinetics following infant exposures through diet and vaccination. Vaccine 29 (2011) 9538– 9543.

[4] Prof. MUDr. Roman Chlíbek, Ph.D., Mýty a omyly v očkování, První Linie 2/2013 http://www.prvnilinie.cz/data/Files/pages/prvni-linie-2-2013_137275940624.950.pdf

[5] Government Statistical Service. NHS Immunisation Statistics, England: 2004-05. Health and Social Care Information Centre, 2005.

[6] BBC News website. First measles death for 14 years. Available at: http://news.bbc.co.uk/1/hi/england/4871728.stm

[16] Více o klinickém hodnocení viz stránky americké lékové agentury (FDA, Food and Drug Administration): http://www.fda.gov/Drugs/ResourcesForYou/Consumers/ucm143534.htm.

[25] European Centre for Disease Prevention and Control. Introduction of HPV vaccines in EU countries – an update. Stockholm: ECDC; 2012.