Moderní biologická léčba nejvíc pomáhá těžce nemocným revmatickým pacientům

Právo | 1. 3. 2018

Za revmatické choroby obecně označujeme stavy spojené s bolestí kloubů a svalů, k nimž se řadí ještě některá postižení kůže a pojivové tkáně. V revmatologii ale došlo k ohromnému posunu v léčebných možnostech.

„Medicína nejvíce ulehčila nejhůře postiženým revmatikům, kterým až do nástupu moderních biologických léků nemoc drasticky ničila kvalitu života," soudí prof. MUDr. Jiří Vencovský z revmatologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Revmatologického ústavu v Praze.

„Rok 2017 byl výjimečný vysokým množstvím nově schválených léčiv. Věříme, že další převratné objevy budou následovat, a to i pro pacienty s revmatickými chorobami," doplnil ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu Jakub Dvořáček.

Ach ty kosti

Klasickým představitelem nezánětlivých revmatických chorob je osteoartróza či degenerativní změny páteře.

U těchto onemocnění zatím medicína mnohdy nedokáže ani zpomalit progresi. Jejich léčba zpravidla spočívá v úpravě životního stylu – nekouření, redukci hmotnosti, fyzioterapii a správném (i když bolestivém) pohybu kvůli prevenci ochabnutí svalstva. Při bolestech se podávají analgetika a při devastaci kloubních struktur může následovat chirurgické řešení.

„Lékaři se prakticky jen snaží tlumit zánět a bolest. Bohužel některá používaná antirevmatika mají nežádoucí účinky a zvyšují například riziko vzniku žaludečních vředů. Na revoluci v léčbě klasické degenerativní osteoartrózy ale stále čekáme," shrnuje prof. MUDr. Jiří Vencovský. Alespoň v případě dny se podle jeho slov výzkum daří. Nové léky – jak z rodiny monoklonálních protilátek, tak léky syntetické – dokážou účinně snižovat v těle pacienta tvorbu kyseliny močové.

Ani biologická léčba ale nemusí zabrat

Úplně odlišná situace nastala za posledních 25 let u závažných zánětlivých revmatických onemocnění. Pro ně byla od roku 1993 zkoumána v klinických studiích biologická léčba.

„Právě revmatologie si zaslouží velkou pozornost, léčebné možnosti se změnily k nepoznání," uvedl Dvořáček.

Počátkem třetího tisíciletí se první biologické přípravky dostaly k pacientům a zcela změnily reálný dopad těchto onemocnění na pacienty.

„Týká se to léčby revmatoidní artritidy, Bechtěrevovy choroby či psoriatické artritidy. Autoimunitní revmatické choroby mohou postihnout i mladého člověka a během několika let způsobit invaliditu. A naštěstí právě nejhůře postiženým revmatikům, těm, kterým nemoc nejvíce zkracovala život, pomohly moderní biologické léky nejvíce," uvádí profesor Vencovský. Zároveň dodává, že přece jen nejde o zázračné všeléky. U části pacientů k léčebné odpovědi nedojde, u jiných biologické léky zaberou, ale odpověď na léčbu se časem vytratí. Poté musejí lékaři hledat jinou účinnou látku.

Vývoj je slibný

Vývoj jde podle prof. Vencovského dál. Zkoumají se další biologické léky. Zdá se, že nebudou mít mnoho nežádoucích účinků. „V současnosti vzniká v laboratořích více a více nových molekul, které zasahují cíleně do nových částí patologického děje v tělech pacientů – zabíjejí b-lymfocyty, tlumí nežádoucí domluvu mezi buňkami imunitního systému, tlumí různé typy interleuktinu," říká prof. Vencovský.

Budoucnost může podle něj přinést mnohá překvapení, určité trendy působí slibně.

Včasné podání léku je nejúčinnější

„Přál bych si, aby pacienti byli vyhledáváni a diagnostikováni dříve, což by umožnilo účinnější léčbu. Výsledky výzkumu naznačují zlepšení prognózy při časném podání byť jen jediné dávky biologického léku pacientovi v rané fázi onemocnění," říká profesor.

Podle něho hodně by pacientům pomohla stratifikace medicíny podle nejrůznějších markerů. Možná se jednou dočkáme toho, že bude možný opravdu široký skrínink.

„O svých chorobách a možných rizicích se dozvíte i z vyšetření na dálku, které může být rutinní – třeba po odebrání biologického vzorku na sběrném místě v supermarketu," nastínil prof. Vencovský možný budoucí vývoj.

***

Medicína hlavně ulehčila nejhůře postiženým revmatikům