Očkování: mýty versus realita

NoImg

Rád bych jménem Asociace inovativního farmaceutického průmyslu reagoval na rozhovor s MUDr. Elenou Elekovou „Lékařka: Očkování způsobuje alergie, astma a autismus ...“, jež byl nedávno publikován na serveru idnes.cz. Mnohá tvrzení paní doktorky patří z pohledu mého, ale především z pohledu odborné, lékařské veřejnosti, mezi záměrně šířené mýty o očkování, které mohou mít negativní následky na společnost i jednotlivce.

Nesmíme totiž zapomínat, že to bylo právě očkování, díky němuž se podařilo mnohá závažná onemocnění téměř vymýtit (např. tetanus, záškrt nebo dětskou obrnou). Před těmito a dalšími chorobami nás dnes chrání především vysoká proočkovanost v celé naší společnosti. Pokud by klesla, bylo by nutné počítat s tím, že se tyto nemoci mohou opět začít objevovat. Abychom tomu zabránili, je nutné mýty opakovaně vyvracet a uvádět informace na pravou míru.

Mýtus první: Vakcíny obsahují hliník, který způsobuje alergie, astma a autismus

Ano, vakcíny obsahují hliník. Stejně jako voda, vzduch, mateřské mléko nebo například dětské příkrmy. Hliník je totiž všude kolem nás. Na základě výzkumů byla stanovena hranice, která určuje minimální obsah hliníku bezpečný pro lidský organismus (2 mg/kg hmotnosti na den). Dostupné farmakokinetické modely ukazují, že příspěvek hliníku z vakcín nikdy, a to ani zdaleka, této minimální hranice nedosahuje.[1] Pro lepší ilustraci se podívejme na dětské očkování v současném vakcinačním kalendáři. V průběhu prvních šesti měsíců života obdrží děti přibližně 2,8 – 4 mg hliníku z vakcín. Ve stejném období přijmou  na 10 mg z mateřského mléka a ještě mnohem více z umělé výživy.[2] I když je příjem hliníku z mateřského mléka nebo výživy vyšší než u vakcín, stále se pohybuje pod hladinou stanovené hranice.

K obsahu hliníku ve vakcínách je také nutné dodat, že skutečně neexistují žádné relevantní vědecké důkazy, ze kterých by vyplývalo, že by hliník ve vakcínách oslaboval Th1 imunitní odpověď. Obdobně nejsou ve vědecké komunitě důkazy o tom, že by způsoboval  astma, alergie či autismus.  

Mýtus druhý: Škodlivý obsah rtuti

V případě rtuti považuji tvrzení paní doktorky za účelově zavádějící. Dnešní vakcíny rtuť buď neobsahují vůbec, nebo pouze ve  zbytkovém množství. Před formulací ukvapených závěrů je však nutné si uvědomit, že není rtuť jako rtuť. Zbytková rtuť, která může být obsažena v některých vakcínách, je tzv. etylrtuť (sloučenina thiomersal).

Vědecká komunita i výrobci vakcín se jejím účinkem v posledních desetiletích důsledně zabývali. Do dnešního dne však nebyl prokázán škodlivý účinek na lidský organismus. Naopak jsou k dispozici vědecké studie, které souvislost mezi etylrtutí a poškozením dětského organismu přímo vyvracejí. Příkladem mohou být dvě dokončené, na sobě nezávislé epidemiologické studie v Anglii. Ani jedna z nich neprokázala souvislost mezi retardací vývoje dítěte, vývojovými nervovými defekty nebo poruchami chování a aplikací DTP vakcín (vakcína proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli) s thiomersalem ve 2., 3., a 4. měsíci věku.[3],[4]

Mýtus třetí: Vakcíny nejsou dostatečně testovány

Vakcíny, obdobně jako všechny nové léky, procházejí velmi přísným preklinickým a klinickým hodnocením.[5] Před tím, než se vakcína dostane na trh a tedy k pacientům, absolvuje čtyři fáze testování. Během nich je její bezpečnost, kvalita i dávkování ověřena na stovkách a mnohdy až tisících dobrovolníků. Celý proces probíhá v souladu s mezinárodně platnými pravidly Správné klinické praxe[6], pod kontrolou odborníků a lékařů. Všechna zjištění jsou pečlivě monitorována a zaznamenávána. Samotná registrace vakcíny před příchodem na trh je dále posuzována nezávislými regulačními autoritami. V USA se jedná o Úřad pro kontrolu léků a potravin (Food and Drug Administration, FDA)[7], na evropském kontinentu o Evropskou lékovou agenturu (European Medicines Agency, EMA)[8]. V České republice je registračním orgánem Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL).

Většina vakcínových studií používá během klinického hodnocení jako kontrolu jinou vakcínu. Pokud neexistuje vhodná vakcína pro kontrolní skupinu, používá se placebo. Využití jiné vakcíny je výhodou, protože kontrolní skupina dobrovolníků může v rámci hodnocení profitovat z vakcinace.

Vědecký záměr a design lékové studie je vždy schvalován příslušnou regulační autoritou. Přehled realizovaného klinického hodnocení v České republice lze snadno nalézt na stránkách SÚKL[9]. K dispozici je také americká databáze www.clinicaltrials.gov.

Mýtus čtvrtý: Obrnu nevymýtilo očkování, ale změna diagnostických kritérií

Tvrzení autorky ohledně neúčinnosti očkování proti obrně považuji za zcela úmyslné matení čtenářů. Je dokázáno, že bezprostředně po zahájení vakcinace se frekvence výskytu obrny v mnoha rozvinutých zemích výrazně snížila. V roce 1961 se tehdejší Československo stalo dokonce první zemí na světě, kde byla obrna vymýcena na národní úrovni, a to právě díky masovému očkování dětí[10],[11].

Mýtus pátý: Vakcína proti černému kašli je špatně účinná

Počet hlášených onemocnění černým nebo dávivým kašlem (pertuse) dosahoval v České republice před zahájením očkování v roce 1958 několik desítek tisíc případů. Od poloviny 60. let až do konce 90. let 20. století byl výskyt černého kašle naopak velmi nízký (maximálně 100 případů za rok). Myslím, že si čtenář o účinnosti vakcíny může udělat jasnější představu již na základě těchto informací.

Nicméně doplňme data. Účinnost vakcíny proti černému kašli je dokumentována studiemi, které uvádí například Souhrn údajů o přípravku Infanrix hexa[12]. První, německá studie, dokázala  ochrannou (tzv. protektivní) účinnost očkování ve výši 88,7 % (u vakcinačního schématu 3., 4. a 5. měsíc). Druhá, italská studie, sponzorovaná americkým Národním zdravotním institutem (National Institute of Health, NIH), dokázala 84% účinnost vakcíny proti černému kašli (vakcinační schéma 2., 4. a 6. měsíc).

Mýtus šestý: Očkování proti neštovicím nefungovalo

Tvrzení paní doktorky považuji za úmyslně šířený mýtus, který zcela zbytečně vyvolává pochybnosti o účinnosti vakcín jako celku. Je nutné si připomenout, že neštovice mohou být dnes považovány za vymýcené onemocnění především díky očkování a úsilí Světové zdravotnické organizace (World Health Organization, WHO). [13],[14]

Vyjádření autorky navíc dehonestuje práci stovek lidí (mezi nimi i předních českých epidemiologů zastoupených například prof. MUDr. Karlem Raškou), kteří se svým osobním nasazením zasloužili o eradikaci tohoto závažného onemocnění. Onemocnění jež během 20. století zapříčinilo 300 – 500 milionů úmrtí na celém světě.

Mgr. Jakub Dvořáček

Výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu

[1] Mitkus RJ et al. Updated aluminum pharmacokinetics following infant exposures through diet and vaccination. Vaccine 29 (2011) 9538– 9543.

[2] Prof. MUDr. Roman Chlíbek, Ph.D., Mýty a omyly v očkování, První Linie 2/2013 http://www.prvnilinie.cz/data/Files/pages/prvni-linie-2-2013_137275940624.950.pdf

[3] Andrews N, Miller E. Thimerosal exposure in infants and developmental disorders: a retrospective cohort study in the United Kingdom does not support a casual association. Pediatrics. 2004; 114, 584-591.

[4] Heron j., Golding J. Thimerosal exposure in infants and developmental disorders: a prospective cohort study in the United Kingdom does not support a casual association. Pediatrics. 2004; 114, 577-583.

[5] Více o klinickém hodnocení viz stránky americké lékové agentury (FDA, Food and Drug Administration): http://www.fda.gov/Drugs/ResourcesForYou/Consumers/ucm143534.htm.

[6] http://ec.europa.eu/health/documents/eudralex/vol-4/

[7] http://www.fda.gov

[8] http://www.ema.europa.eu/ema/

[9] www.sukl.cz

[10] Doc. MUDr. Jiří Vaništa, CSc., Poliomyelitida včera, dnes a zítra, dostupné na http://www.polio.cz/news/vanista/.

[11] Více na http://www.vakciny.net/pravidelne_ockovani/OPV.htm.

[12] http://www.ema.europa.eu/docs/cs_CZ/document_library/EPAR_-_Product_Information/human/000296/WC500032505.pdf

[13] Jaroslav Kříž, Spolupráce České republiky se Světovou zdravotnickou organizací, dostupné na http://www.osn.cz/soubory/who03-who-a-cr.pdf

[14] Více informací k eradikačnímu programu WHO lze nalézt zde: http://www.who.int/topics/smallpox/en/